Chlapi jsou divný aneb Jak to vidí ženy
MARIE:
No a pro sebe si Pepan teda vybral tu novou. Krásnou, velikou
motorku. ... To ti je teda krám. Fakt velikej. To váží snad
metrák.
HANA:
Metrák?
MARIE:
Proč ne.
HANA:
Nejsem na motorky nějaká kapacita, ale metrák je sto kilo, ne?
MARIE:
Jo. A proč?
HANA:
Vždyť jenom do nádrže se vejde přes padesát litrů benzínu. To
už máš padesát kilo. Půl metráku.
MARIE:
A jakou myslíš, že má nádrž, taková motorka?
HANA:
Nevim.
MARIE:
Já taky ne.
HANA:
Ale když bys počítala jako půl auta, tak dvacet pět litrů?
MARIE:
Ještě, že máme průmyslovku. Co?
HANA:
A kupecký počty. Ty mi dycky šly.
MARIE:
Mladý to už neuměj. Naši kluci si ani nespočítaj, kolik stojí
jeden rohlík, když padesát jich je za 125.
Hana
se zamyslí. Marie na ni se zájmem kouká.
MARIE:
A mně budeš řikat, že jsem všechno opisovala. ... Kouká
na Hanu.
A vod tebe...
HANA:
Dvě padesát jeden.
MARIE:
Dobrý.
HANA:
Prostě sto kilo je na motorku málo.
MARIE:
Já nevim. Tak dvěstě. Nebo dvěstě padesát. Prostě je to velký
jako kráva.
HANA:
Aha. To už tomu rozumim. Má novou, velikou, červenou krávu.
MARIE:
Tak nějak. Se stříbrnejma řidítkama.
HANA:
Asi teda drahou, ne?
MARIE:
Drahá nebyla. Byla „jako“ nová - ojetá. Prostě z druhý
ruky. A dali jsme ji do nákladů. Je to na firmu. Bez dépéháčka
a vodepisujeme jí.
HANA:
Motorku do nákladů na stavební firmu? Copak na ní může vozit
cihly?
MARIE:
Cihly vozí tou novou dodávkou. Ta je nová doopravdy. Na motorku
vykazujeme kontrolní dny. Jako že na ní Pepan jezdí na stavbu
kontrolovat, jak dělaj.
HANA:
No a co ti teda vadí. Z čeho jsi na nervy? Na motorky jsi
zvyklá, z daní tu novou odepíšeš, jezdí super, je červená...
MARIE:
Von se ale zbláznil.
HANA:
Co si čekala, když má už kolikátou motorku, tak se mu asi líběj
a bude jezdit pořád.
Servírka
přichází.
MARIE:
Jenže von si začal myslet, že je něco jako „hels endžl“.
HANA:
„Hels endžl“? Co to je?
SERVÍRKA
se
zasměje a staví objednané na stůl:
„Hells angels“ jsou „pekelní andělé“. Anglicky. To je
motorkářskej gang. Takoví ďáblové.
MARIE:
To jsou nějaký blázni, nějaký motorkový teroristi. Maj černý
hadry, černý motorky. A jsou potetovaný.
HANA:
Černý a potetovaný? Pepa přece potetovanej neni a motorku má
červenou, jak si řikala.
MARIE:
Pepan má červenou motorku. Takovou velkou... Udělá
gesto a zasní se.
Ale furt si kupuje černý hadry. Kožený. S výšivkama a
cvočkama.
HANA:
Já teda nevim, ale v kožených bundách se přece na motorce
jezdí. Takovou má náš soused taky. A žádnej „endžl“ neni.
SERVÍRKA:
Jasně. Koženou černou bundu má Míša taky. Můj kluk. Teda už
bejvalej. Vona totiž neprofoukne...
MARIE:
Jenže von se Pepan prostě vidí na nějaký „hájveji“
v Americe. Na nějakým tom vobrovským krámu se stříbrnejma
řidítkama, s těma potetovanejma chlapama, jak jede do těch
skalnatejch hor...
SERVÍRKA:
Do Skalistejch hor. To je v Utahu. Na západě Ameriky - tam
jsme chtěli jet s Míšou. Půjčíte si tam Hárleje a jedete
přes celý Státy. Od východu na západ.
MARIE:
Vo tom taky furt mele, vo Hárleji.
SERVÍRKA:
Harley-Davidson je prostě jednička. To se chlapům líbí.
MARIE:
Teda neříkám, že by se mi taky nelíbila...
HANA:
To musí stát peněz.
MARIE:
Co? Hárlej?
HANA:
Ta cesta přes Ameriku.
SERVÍRKA:
Sto tisíc.
HANA:
Teda...
