O
kuchařince Majdalence
Brouk:
Kdo jsi, ty zelený mužíku?
Lojza:
Já jsem lesnický adjunkt Lojza. Jsem pomocník vrchního lesmistra.
Kontroluju tady ten les a zakresluju všechno do mapy. Ukazuje
svůj blok a tužku.
Víla:
To jako taky počítáš stromy?
Lojza:
Taky počítám stromy. A dívám se, že tady máte moc pěkný les.
Takový hustý, zdravý. A taky tu máte pěkná skaliska.
Lojza
popojde ke skále a chce na ni poklepat.
Brouk
a Víla
unisono: Tam nechoď!
Lojza:
A proč jako? Snad tam straší?
Víla:
Straší tam Permoník Perlík.
Brouk:
Nestraší.
Víla:
Straší!
Brouk:
Nestraší.
Lojza:
Tak straší nebo nestraší?
Brouk:
Permoník tam bydlí.
Víla:
A je to hroznej poděs.
Lojza:
Poděs?!
Brouk:
Přišla sem kuchařinka Majdalenka, nasbírat pár jahůdek, a on ji
zavřel do své jeskyně ve skále a nechce ji pustit. Brouk
se málem rozpláče.
Víla:
Prej, aby mu vařila. To je teda necita. Ať si vaří sám. Permon
permoníkovatej, perlík, perlíkovatej! Zahrozí
směrem ke skále.
Lojza:
To bychom se na to podívali, aby nějakej permoník držel
kuchařinku v jeskyni.
Víla:
On má veliký kladivo.
Brouk:
To je perlík, ty kladivo.
Lojza:
Perlík nebo kladivo. Přemůžeme ho lstí.
Víla:
Lstí?
Lojza
si poklepe na hlavu: Tady, hlavou. Nemusíme se s ním prát.
Brouk:
A jak to chceš udělat?
Lojza:
Říkali jste, že chce, aby mu vařila, že jo?
Brouk:
Jo. Má pořád hlad.
Víla:
Jak do všeho buší celý den tím svým kladivem.
Brouk:
Perlíkem.
Lojza:
Tak ho utáhneme na vařený nudli. I s perlíkem.
Brouk:
Na vařený nudli?
Víla:
On teď přešel na palačinky od Majdalenky.
Lojza:
To se jenom říká „na vařený nudli“. To jenom jako. Mám
nápad.
Lojza
sbalí tašku a utíká zpátky do lesa. Než vleze za kulisu, zavolá
na ně zpět.
Nebojte
se, hned jsem zpátky!
V roce 2009 jsem obnovil činnost ochotnického
divadelního souboru v Potštejně ve východních Čechách: Ochotnicko-čtenářská
beseda Orlice.