Fejetony 2009 - 2015

Zima, zima, zima

Zima je, zima je, zima je v lese, zima je na poli, na Štrbském plese, z nebe si na zem peřinu snese, koukejme se, heleďme se...

Písnička spojená s hlasem Hany Zagorové se mi nesla hlavou, když jsme stoupali (pěšky) na vrchol Lysé hory. Štrbské pleso je sice od nejvyššího vrcholu Beskyd kousek vzdáleno, ale kdoví, zda jsme ho také nezahlédli. Viditelnost byla jedinečná, slunce pražilo a všude byly metry sněhu. Doslova ty peřiny z písně. Les byl bíle prosypaný a stromy měly kabáty odshora dolů. Prostě nádhera.
Jediné, na co jsme si mohli stěžovat, byly záplavy stejných sportovně naladěných a vybavených nadšenců, kteří cestou dolů běželi a my jsme se jim - chtě nechtě - museli uhýbat do závějí. Konala se totiž další etapa „zimního etapového poháru v běhu na Lysou horu v Beskydech - Lysacup 2015“, soutěže jednotlivců i týmů - jak jsem zjistil později. Možná, že vás to nepřekvapí - v televizi jsou tyto výstupy občas zmíněné. My jsme však šli za sebe, rekreačně a zcela neorganizovaně, bez sebemenší potuchy, že na „globální svátek zamilovaných“ (bylo Valentýna) startuje z vísky Ostravice nějaký masový běh.
Co mě však překvapilo nejvíce, bylo ono vybavení a oblečení sportovců i kolegů rekreantů. Asi jsem dlouho nebyl na horách. Ostatně do prodejen se sportovními potřebami také denně nechodím. Jediné vysvětlení, které mi zbývá, je, že pomalu stárnu.
Například nezbytným základem vybavení dnešního „turisty“ jsou hůlky. Za nás se používali především k jízdě na lyžích. Dnes slouží jako moderní nástroj k upevnění kondičky i při normální chůzi. Jedno jakým terénem, nezávisle na roční době. My jsme šli bez hůlek a i tak jsem kondičku, myslím, upevnil celkem dost.
Dalším překvapením bylo oblečení. Drtivá většina kolemjdoucích měla „outdoorové“ oděvy značkových firem, včetně nejrůznějších vymožeností ve formě „pítek“ v batohu, pokrývek hlavy a zakrytí očí a vůbec všech částí těla. V oděvech jsou hitem sezóny zjevně legíny, přes které jsou navlečeny trenky (bermudy) nejrůznějších barev a střihů. Nevím proč, možná podle písně „Zpátky do trenek“ Pavla Dobeše, místního rodáka.
Velmi mne pak zaujali jedinci, kteří měli kompletní vybavení, které jsem viděl jen ve filmech věnovaných pokoření Himalájí: hole, cepíny a různé železné kování zespoda na botech. Je fakt, že to místy klouzalo, ale moje zimní boty to celkem hravě zvládly samy.
Každopádně příště se také lépe vybavím na túru (jak se dnes říká „na trek“). Alespoň tím, že si nevyberu tak exponované datum...
 
Hezkou zimu a turistice zdar!